Venku již dva týdny vládne šílené, studené počasí a všichni tu tvrdí, že to není normální a že je to děs na tuto roční dobu. Mraky,které se celé dny válí jen několik metrů nad našimi střechami vytváří pokličku a celé město halí do šedého závoje. Kopce okolo se komplet přikryly tlustou bílou peřinou, v noci teploty klesají k nule a přes den se drží do desítky, takže zažíváme první zimní počasí po roce. Přesto, že máme v pokoji po ránu i večer 11C, chodíme v tričku a venku jen v mikině navíc a jsme na sebe celkem pyšní :o)
Po skončení prázdninového programu se Verunka přidala ke Kubíkovi a snaží se každý den od 6ti ráno načančat olivy, saláty i mořské potvory a blíže se spřátelit s masnými výrobky všeho druhu v delikatesách místního supermarketu. Jeho název Nový Svět nám nápadně připomíná potraviny jménem Budoucnost, které ´zdobí´ temná zákoutí naší země:o). I když je to jen dočasné řešení než začne lyžařská sezóna a její učitelování ve školce, už se jí daří v New Worldu zavádět revoluční kroky a urgovat své šéfy v zacházení se zbytky prošlého jídla. Její kolegové zjišťují, že stěžováním si na nesprávných místech po dobu několika let se změnilo méně, než za pár dní rozhovorů k věci a ke zdroji. Od masa se nám tady naopak mírně odprošťuje Kubík, který už dokončil shazování veškerých bankovních faldíků a dokonce mu zachutnala strava s přívlastkem "zdravá", tak uvidíme, jestli mu to vydrží i po návratu až zase na vlastní oči uvidí kachní stehýnko se zelím a knedlíkem, nebo kus bůčku:o)
V minulých dnech jsme do programu zapojili ještě jeden pracovní výlet na vinici, ale tentokrát to byl spíš příjemný společenský zážitek, než práce. Jednalo se totiž o malou rodinnou vinici, na které vše chodí, stejně jako údajně na všech podobného ražení, zcela jinak, než na velkoplantážových. Pracovali tam mladí cestovatelé z různých koutů světa společně s přáteli majitelů, z nichž byla většina v již důchodovém věku. Po hodince a půl práce vždy následoval čaj s domácími sušenkami, obědová pauza trvala hodinu a půl a podával se vynikající oběd o dvou chodech, močníku a několika lahvích vlastního vína. Všech asi 20 sběračů v prostorném domě, který byl asi právě pro tyto příležitosti stvořen. Nakonec jsme za to ještě dostali i zaplaceno. Byla to práce jako řemen:o) a výborná inspirace do budoucna. Verunka krom práce tráví každý týden dva dny ve škole zdokonalováním své angličtiny, aby se něco zase přiučila, protože se jí to asi nikdy nebude zdát dost. Když ho to náhodou z čista jasna popadne, tak si i Kubík doma aspoň překládá články z novin o izolaci z oveček a stavění baráků ze stromů, které ho enormně zajímají... V příštích dnech mu Verunka bude opět stříhat vlasy, protože jak teď často mokneme, tak nám hrozně rychle rostou, už i Verča absolvovala tento týden drobný zástřih. Doma se Sally a Donem, teda především se Sally už to není taková pohoda, jak to bývalo dřív. Někdy to vypadá, jak kdyby běhala kolem horké kaše, ale my ani jeden nechápeme, co za kaši to je, takže si jen domýšlíme... Uvidíme,jak se to vyklube dál, máme za sebou dva čistící rozhovory a pokud by se jejich počet měl nějak zvyšovat, tak se asi poohlédneme po jiném bydlení. Ale netřeba předbíhat událostem, pohled z okna je nádherný a hlavně uklidňující:o) Mezi supermarketem a angličtinou ještě pravidelně hlídáme malého čínského chlapečka Kevina, který nám pohodově plní většinu zbylého času. A když ještě špetka zbyde, zajdeme si protáhnout kosti do nějakých tanečků, fitka, či okusit výborné, horké, obrovské, domácí sušenky a popcorn do místního minikina, které je útulné a stylové:o).
Jak můžete na blogu vidět, zfinalizovali jsme náš návratový harmonogram a krom Sydney si ještě na pár dní znova zaletíme na Fiji, strávit pár dní s Jeanem a jeho rodinou, které prostě stojí za to ještě jednou navštívit. Jak si tu žijeme a jak nám tady na dveře ťuká paní zima můžete omrknout tady na fotkách...
