Čas se rozloučit...

Skoro rok se překulil rychlostí světla a my se pomalu vydáváme na cestu domů. Poslední dny a týdny byly ve znamení rozlučkových oslav, výletů, práce, plánování a nasávání plnými doušky. Ve školce i v hotelu jsme uniformy na hřebík zavěsili v neděli a navzdory očekávání nám už teď je jasné, že se i po těchto místech sem tam zasteskne. Loučili jsme se v hospůdkách, školce, hotelu, u jezera, v domech...ochutnali jídla japonská, nepálská, tchajwanská, novozélandská i thajská..a jelikož je těžké říkat Good Bye, řekli jsme si naviděnou :o). Protože máme rádi nejen lidi, ale i zvířata a hory, zajeli jsme nakouknout na naše oblíbené místo Mt Cook, kterému to v zimním kabátku neuvěřitelně slušelo. Celý den jsme obšlapovali kolem a naslouchali melodiím přírody. Velkou událostí byl prodej Hermana, nechtěli jsme to nechávat na poslední chvíli, tak jsme ho kluka vypulírovali a dali na nástěnky a málem nám ruce utrhli, prý ať ho prodáme hned, že nám ještě připlatí! No a tak odjel se dvěma anglickými cácorami 28.7. a nám zůstaly jen oči pro pláč a nohy pro chození po všech čertech :o). Abychom nemuseli pěšky až do Christchurce, odkud máme odletět a je to pěkných pár set kilometrů, pronajali jsme si na poslední týden menší autíčko, které nás doufejme zaveze do zákoutí neprobádaných. Chystáme se na skok do Franz Josef ledovcové vesnice, kde jsme pracovali místo čekání kamaráda z Francie, potom do Hamner Springs, které jsou ze všech stran obklopené přírodními termály a do Kaikoury, která je vyhlášená hlavním městem divočiny, zvířat a zvědavých turistů-nesmíme chybět. Doufáme, že uvidíme velrybky a delfíny a přímo od nich pofrčíme na letiště, kde by v sobotu v 7 ráno mělo být nachystané éro do Sydney. Potom už nevíme nic než to, ve které kavárně pracuje Verči kamarádka a že si to prostě jedeme užít :o). Se zítřejším svítáním přijdeme o možnost připojení k internetu, takže pokud nás budete chtít zastihnout, piště na česká čísla. Pro dokreslení měsíce srpna připojujeme několik obrázků...