V@K leden

Rok 2011 už nabírá závratné tempo a my se snažíme držet krok seč nám síly a čas stačí, a tak nám to v Ostravě vcelku pěkně frčí. Ježíšek z Markoušovic letos splnil Verči její velké přání a sice pod strom naježil elektronické piáno. Velký klavír z Markouš se zdálo nereálné a nepraktické stěhovat do Ostravského bytu, tak to vyřešil šalamounsky. Tento záslužný počin tak přispěl k ještě větší bohatosti hudebních večerů v našem bytě a přilákal i nové účastníky a nástroje včetně 3 kytar, 1 basové kytary a ty klávesy, ty umí prostě všechno, to je prostě hračička pro kluky i holky. Ještě, že pod náma bydlí pár v již dost pokročilém věku a sluch mu neslouží jako dřív… Na 14 dní se, díky Kaččině (ne)šikovnosti (tímto jí přejeme brzké uzdravení), stal Ostravákem taky Matýsek, jinak Pražák jako hróóóm a trávil prázdniny v ocelovém srdci naší země. Párkrát jsme si ho, v rámci tréninku do budoucna, vyzvedli u babičky s dědou, aby měli taky chvilku času na sebe:-) a podnikli s ním výlet na farmu kousek od Ovy. Až na jeho úvodní hlášku po příjezdu farmu „To je bláto? Já bláto pšííímo nešnáším!“ to mělo pohodový průběh a asi i babiččina krupice z domácího mléka pak přispěla k jeho spokojenosti tak, že si pak ještě nějaký den k nám skočil zamuzicírovat a vyhrát si s barvičkama. V průběhu ledna u Verunky v práci vznikl výborný nápad a sice, že si pronajmeme v pozdních večerních hodinách zimní stadion jen pro sebe. A jelikož se ten zimák nachází 200 m od nás, termín vyšel na páteční večer, tak tato akce získala značku „ideál“ a mohlo dojít dokonce na slivovičku, rumíček a na kvalitě výkonů na ledě to pak bylo znát. Sešlo se nás asi 27, chlapi vybaveni i hokejkama, takže na půlce zimáku probíhal lítý boj kde se hra přelévala ze strany na stranu, mantinely se otřásaly a o ukázkové kličky nebyla nouze a na druhé půlce něžnější část naší bandy nacvičovala elegantní piruety, lehké a ladné pózy, které hraničily s baletem na bruslích. Poslední lednový víkend náš čekala záležitost, které jsme se oba nemohli dočkat. Odjezd na týdenní lyžařský pobyt na Benecku (v Krkonoších) „se vším všudy a ještě něco navíc“, který jsem dostali od cestovní kanceláře Sokol Markoušovice a byl to ještě náš poslední svatební dar! Už 3 dny před odjezdem z Ostravy nám volal pan Nedojel, aby nám podal bližší instrukce k organizaci našeho pobytu. Dle nich jsme tedy s plavkami v baťozích čekali o víkendu ve smluvenou dobu před barákem v Markoušovicích, přijela pro nás limuzína Jaguár s fešným řidičem, který nás přivítal, otevřel nám na cestu šampus a jelo se. Na Benecku se opět potvrdilo zlaté pravidlo „dovoleno plánuj podle Verči“ protože celý týden nás provázelo takové počasí, jaké tu zatím tuto zimu nebylo. Většinu dní jsme proto strávili na běžkách a na sjezdovkách se občas projeli až k večeru po návratu z nich. Bylo potřeba si také pošetřit dostatek sil na večery, protože ty byly opravdu výživné a po dávkách nám bylo servírováno to „se vším všudy a ještě něco navíc“. Servis byl opravdu dokonalý, mezi všeobecným veselím jsme během toho týdne absolvovali masáž lávovými kameny, perličkovou koupel poháněnou 10ti živými tryskami a vrcholem bylo, že jsme měli samostatný pokoj jen pro sebe, což na chalupě obsazené 30ti lidmi je luxus k nezaplacení. To že celý týden proběhl za doprovodu stabilní bolesti bránic a obličejových svalů dokreslují i údaje o spotřebě pitiva, kdy padlo 10 litrů medoviny, 5 litrů rumu, 6 sudů piva, 6 lahví šampusu a asi 10 litrů vína. Chalupa zůstala naštěstí celá, i když došlo k vytopení kuchyně, ale opravu zásahová četa zvládla v rekordním čase. Kromě sportovních zážitků probíhal i nepřetržitý kulturní program a celý týden se hrálo na kytary, pořádaly se pyžamové večery, maškarní večery, kostkovo-kartově-člověčenezlobse večery a jediný problém byl, kdy najít čas na spaní, aby člověk o něco nepřišel. Tak s pozdravem „zažít nudu, jo to vadí“ vám přejeme plno zážitků s naší lednovou fotogalerií.