Další měsíc je za námi, utekl jako voda a stejně tak nám začíná utíkat náš Štěpánek, zkoordinoval ruce a nohy, ke zvednutému zadečku připojil vrtivý pohyb a vyrazil na svou první pouť z pokojíčku na chodbu. Když Verča uslyšela plác plác ručičkama o dlažbu, byl už malý na cestě do kuchyně, podívat se, co to ta maminka vaří k obědu. Oběd už dostává v pořádném ředitelském křesle lžičkou, chutná mu všechno a jak slábne sací reflex, tak se zvetšuje obvod pusinky při krmení a bašta začíná být pomalu další aktivitou do které se zapojuje i tatínek. Do této doby bylo učiněno pouze pár pokusů a při součtu kaše na tričku, kalhotech, gauči, oblečení malého, židli atd. se strava v žaludku dítěte blížila nule, sranda to však byla docela velká. S příkrmy začínáme pozvolna, neboť nám Štěpánek postupně předvádí všechny možné druhy pupínků a vyrážek, nad připravenou potravou však malý nos neohrnuje a dlabe, co mu nabízíme. Pozitivní změnou tohoto měsíce je změna Kubíkova zaměstnání, která nám každý den přináší několik společných hodin k dispozici a je to po režimu od sedmi do sedmi v práci úplně skvělé! Užíváme si společné procházky, doprovázíme taťku na tenisové kurty a sledujeme jeho zápolení, večeříme společně na balkóně, zpíváme si ve třech a usínáme taky tak, neboť ranní budíček bývá kolem páté a to jak ten nařízený do práce, tak ten v postýlce. Se změnou povolání přišla také nutnost vybrat starou dovolenou a s tím jsme si velmi hravě poradili a počasí nám přálo, jeden týden jsme výletničili, zahrádkařili a relaxovali u babi a dědy krkonošských. Navštívili jsme Ratibořice, kde jsme se málem upekli, protože bylo na slunci moc teplo a stíny moc daleko, zapojili jsme se do čarodějnického průvodu a pálení hranice, oslavili 1.máj jak se patří a další týden jsme si jeli užít vánoční dárek na jižní Moravu. Byla to hromadná rodinná výprava do Zaječí, ze kterého jsme podnikali výlety po okolí, na fotkách uvidíte Baťův kanál a skanzen ve Strážnici, vodní dílo Nové Mlýny, zříceniny hradů, večerní zpívánky, degustace a jiné. Teplotní rekordy a extémní výkyvy počasí se snažíme balancovat pohybem ve stinných nebo naopak slunečných místech a tak podnikáme výlety do lesů nebo naopak na kopce a louky. Mezi naše favority tohoto měsíce patřil výšlap s Barčou, Tomem a Emičkou. Naše kroky směřovaly na Morávku, kde jsme nechali vozy, vyndali kočáry a frčeli údolím, do kopce, lesem až jsme narazili na hospůdku Ateliér, kde nám výborně uvařili, načepovali, dali jsme do pořádku prcky a vyrazili dál, dokončit kruh o délce zhruba 13km, vřele doporučujeme. Trošku nás zaskočili ledové kroupy, ale nebylo jich moc a tak jsme se nenechali vystrašit. 16.5. byl velký den pro Verču, protože se Štěpánek zašprajcoval mezi sloupkem a radiátorem a zavolal MA a když maminka nešla na pomoc zavolala MAMA a to už běžela a dojatě malého vysvobodila. Od té doby Štěpánek volá mama vždy když má hlad, když mamku hledá, potřebuje vycouvat nebo vysvobodit. Hned následující den se malý aktivista pěkně našikmo posadil, vybral si hračku z krabice a žuchnul zpět na břicho. S objevováním velkého prostoru přicházejí první pády, nárazy, skřípnutí a někdy se zdá, že je svět najednou trochu protiva a tak se náruč rodičů stává útočištěm pro útěchu a nabrání sil k dalšímu pokusu. Vzhledem k trvalému bydlišti mamky čekalo Štěpánka vítání občánků opět v Podkrkonoší, tak jsme se všichni vystrojili a jeli přivítat nového občana. Podle oblečení a velikostí dvou občánků Markoušovic to chvilkama spíš připomínalo zápis do školky, ale když jsme je položili do kolébky, tak se ještě nechali trošku pohoupat. Malý chvíli poslouchal pana starostu a chvíli mu říkal své připomínky, takže o legraci nebyla nouze. Těšíme se, co nám přinese další měsíc a přejeme si ať je ve znamení zdraví, lásky a pohody.
Na fotky z tohoto rušného období se můžete podívat tady.
