Další várka poznatků ze Soulu

Po ranním návratu z HO baru jsme vstávali kolem 13.30, organismus stále zaostává v časovém pásmu a tenhle režim mu prostě sedí:o). Přestěhovali jsme se do pokoje s oknem a vyrazili na prohlídku Olympijského areálu, který nás ohromil svou rozlohou, upraveností a pohodovou atmoškou, kterou navodily skotačící děti a jejich relaxující rodiče. Hlavní vstup zdobí vlajky všech zemí, které se zúčastnily Olympiády-tak jsme si našli tu svou-země rodné a tu druhou-země momentálně obývané. Po několika hodinách rozjímání jsme se vydali mezi paneláky a mrakodrapy v okolí, je to opravdu mazec-člověk vytáčí hlavu vzhůru a nemůže se dopočítat. Cestou jsme opět, tak jak jsme už psali v jiném příspěvku, ucítili ten všudypřítomný, fakt hnusný smrááááádek, co nás ulicemi Soulu neustále provázel. Záhada se vyřešila, když nás začalo zajímat, cože jsou to za plody, které v celém Soulu dozrávají na stromech lemujících většinu chodníků. Verunka si zkušeně s jedním z nich omatlala ruce, nezapomněla si jej otřít při očichávání i o nos a ten můj nemohla samozřejmě vynechat:-(. Kletba věčného smradu byla tak prolomena a už stačilo jen spotřebovat pár kapesníčků k naší důkladné dekontaminaci. Tak jako výšky, jsou zde ohromné i vzdálenosti, takže jsme po nekonečné procházce jednoho sídliště našli metro, které nás dovezlo do obchodní čtvrti. V merku jsme měli mrakodrap COEX tvaru nebeského schodiště, v jehož nitru se nám zdálo jako bychom se ocitli v dalším městě se vším všudy. Domečky podobného charakteru tu lemují 12-ti proudové svištící silnice a v duchu pobrukování motorů jsme se vydali hledat tradiční korejsou restauračku. Po pár ´prekérkách´ s jídelníčky v korejštině jsme našli restauraci, kde nás kuchyní provedli do sekce pro cizince značka "s tyčinkama neumět, byt nebezpečna svoje okoli". Verča měla jasno-jeden známý jí doporučil Bibimpap-tradiční korejské vegetariánské a trošku ostřejší jídlo, Kubík si vybral směsku masa různých druhů s rýží. Obsluha nám postupně na stůl donášela dříve nespatřené-doufali jsme že jedlé věci-zelené, sušené, syrové a zatočené. Byly to mořské řasy, omáčky, zřejmě zabalené kousky masa apod...Vše kromě piva "vonělo" mořem a když nám k hlavnímu jídlu chyběly příbory, pochopili jsme, že ty dlouhé tenké věci jsou tyčinky, kterými máme baštit:o))...Při prvním pohledu na Bibimpap Verču zarazilo, že vidí ve vegetariánské specialitě kousky hovězího masa, ale brala to jako pozornost podniku. Bezradnému Kubovi zase musela obsluha ukázat z které strany se do toho vůbec pustit. Bibimpap se ukázal nejen trošku masitější než měl být, ale taky ostřejší:o), cestou z restaurace Verunka už jen s úsměvem vzpomínala, jak se jí při prvním soustu zamotala hlava, spustily proudy slz a upřely veškeré touhy na sklenici ledové vody...zbytek večeře ji ještě zpříjemnil pohled jak do sebe slzící Kuba souká kousky syrového masa, které málem ještě dýchalo, mňáááám:-) No chtělo to zkrátka pořádně provětrat, ještě že kousek za restaurací byl další cíl našich vycházek, ohromná řeka Hangang. Pro získání pár nočních fotek jsme absolvovali přechod jednoho z mostů, který mohl odhadem měřit necelý kilometr a pak už jsme se uličkami proplétali k nejbližší zastávce metra a příjemně znaveni mířili do postelí, plni očekávání co s námi přes noc provede nefalšovaná korejská večeře.