Vánoční Vánoce...

ubývající čtverečky na kalendáři dní, které ještě budeme pracovat, naznačují příchod Vánoc. Teploty ve stínu se pohybují kolem 20C, řidiči automobilů, běžci i chodci nosí na hlavě čepice santy Clause, podél cest stojí karavany, ve kterých prodávají vánoční stromky, nazdobené domy podél ulic a přeplněné obchody vysílají jasné signály. I přesto nejde Evropanovi na rozum, jak je to možné?! Postrádá zasněžené pláně, vůni svařáčku, pečením cukroví provoněné domky, vánoční úklid, vůni Diavy-že Kubíčku:o)?, návštěvy rodiny a kamarádů a mnoho dalšího. Domek ve kterém bydlíme nejevil žádné známky příprav a naše paní domácí, která pracuje celých 10h týdně a má samostatnou dcerku je příliš zaneprázdněná, než aby ji připravila hezké Vánoce.

Rozhodli jsme se, že si Vánoční atmosféru vyrobíme jak jen to bude možné a po návratu z práce nebo z pláže se pouštěli do pečení lineckého cukroví, slaných tyčinek z listového těsta, objednávání mořské ryby a jiných radostí. Zejména pečení cukroví byla v místních podmínkách velká improvizace a velká sranda zároveň. Abychom si opatřili váleček na těsto, museli jsme vypít láhev vína (to byla oběť:o)), omýt z ní nálepky a naplnit ji teplou vodou, na vykrajování jsme použili skleničky, na prostředky víčko od jelenního lůje a pak už jsme váleli, mačkali, vykrajovali, pekli, hlídali u trouby, natírali a pečlivě schovávali nakonec. 23.12. jsme v 17hodin zavěsili rukavice na sadu, upozornili paní domácí, že zítra je náš Štědrý den a jeli hlídat jednu malou dvouletou holčičku, kde jsme zůstali do poledne 24.12. Cestou zpět jsme dokoupili nezbytné suroviny a už jsme si to šinuli k domovu. Zápach popelnice před barákem jsme proběhli, ale po otevření dvěří jsme zůstali stát jak opaření. Kupy věcí všude, neumyté nádobí, lepivo, smradlavo a nikde nikdo...Ještě, že jsme se předešlý den domlouvali...No nic, jedna přitroublá kiwačka nám Vánoce nezkazí, Kubík se chopil vysavače a čistících potřeb, ustrojil štědrovečerní tabuli a Verunka vyhlásila svým královstvím kuchyni. Paní domácí se doma objevila jen na pár minut v podvečer, vyvalila oči co to tam chystáme a víc jsme ji ten den neviděli. K večeři jsme zasedli kolem 19h a nevstali jsme od ní dřív jak ve čtvrt na devět. To jsme naházeli do auta pár dobrot a nabrali směr dům Jindry a Moniky. U nich nás čekalo překvapení v podobě doručené pošty z ČR včetně pár dárečků, břicha jsme nacpali cukrovím a podívali jsme se na českou pohádku Přes dvě pekla. Kolem půl 11 jsme naše plná bříška stěží přesunuli do auta a vyrazili na půlnoční do Taurangy. Přivítal nás v moderním stylu vystavěný kostel plný lidí, z nichž většinu tvořila mládež, holky, kluci, rodiny, lidi v teniskách, v kraťasech a přesně v tomto duchu i uvolněná nálada. Celou bohoslužbu zněly kostelem křesťanské songy hrané na elektrické kytary živou kapelou, všichni zpívali jak o závod a vlnili se do rytmu a atmosféra byla spíš než kostelová srovnatelná s fesťákem. Na velkoplošném plátně běžely vtipné klipy a všichni se celou dobu moc dobře bavili. Prostě žádná strojená ceremonie, ale parádně zkombinovaná víra se zábavou tak, že i kluci co tam přijeli nejspíš na skejtech neměli důvod odejít ani minutu před koncem. Pak už jsme rovnou cestou zamířili do postele odpočinout na první svátek vánoční:-) Vánoce jsme si udělali české, tak druhý den musel být zélandský. Posbírali jsme chlebíčky, cukroví a další vánoční dobroty, naložili do auta rybářské pruty, Jindru s Monikou a vyrazili na blízké útesy. Okamžitě nás všechny ovládla přímořská pohodička, kolem našich návnad se proháněly hejna půlmetrových rybiček, nad námi na útesech skákali z 8 metrů do moře místní kluci a na vlnkách se ladně vznášely krásné medůzy. Úlovek nebyl valný, ale všechny dobroty jsme zdárně zbaštili a se západem slunce jsme odpočinutí, nebo spíš příjemně unavení zakončili naše zélandské vánoční dny...