Zimní radovánky v červenci

Není nad to, lyžovat v červenci, kdy nám všichni píšete, kam se chystáte k moři, jaké podnikáte opékačky a navštěvujete fesťáky. Po našem výletu v červnu naskočila Verunka rovnýma nohama do pracovního procesu ve školce lyžařského střediska Cardrona, kde se stará o nejmenší děti. Celé dny jim zpívá písničky, když už si neví rady s těma anglickýma, zpívá české a má s nima u mrňousů úspěch. Kuba se přemístil ze supermarketu a uklízí v apartmánech, kde má míň pracovních hodin a naopak víc času na lyže a další lumpárny:-) Naši domácí vyrazili na dvoutýdenní dovču, takže nám začaly prázdniny se vším všudy, kocour není doma a myši mají prééé. Dohnali jsme tak všechny zameškané návštěvy, večeře s kamarády, turnaje v kostkách a pokecy, které čekaly na kocourovu dovolenou. Jednou z návštěv byli francouzi William a Stephanie a protože William pracuje jako pekař, naskytla se jedinečná příležitost uskutečnit tak dlouho plánované pečení českého chleba. Dle receptu mistra pekařského Vládi Dubjáka z pekárny na Věžičkách v Ostravě jsme smíchali ingredience včetně žitné mouky zaslané až z domoviny a pak netrpělivě čekali a čekali a čekali. Těsto musí kynout skoro 6 hodin, zodpovědně jsme mu topili v kamnech, přikrývali utěrkou aby nenastydlo, hezky na něj mluvili. Chlebík se nám pak po pobytu v troubě odvděčil nádhernou vůní, křupavou, obzvlášť vypečenou kůrčičkou a skoro návykovou chutí, mňááám. Ocenění se mu dostalo i od francouzského pekaře při večeři, takže už jsme ho pekli několikrát znova a jeden dokonce z dvojité dávky:-) Na lyžích řádíme pravidelně, Verunka i o obědových přestávkách v práci (se někdo má), Kuba se snaží vstřebat od Verunky trochu teorie a dát svému samouk stylu nějaký řád a ta lyžařsky zdatnější část naší výpravy zkouší i sjíždění ramp a skoků...zatím s modřinama. Jednou s námi vyrazila i paní domácí Sally a klobouček dolů, jak ta dáma v sedmdesáti letech lyžuje, Kuba se musí ještě hodně učit! Díky Verčinému zaměstnání jsme poznali pohodové nové lidi, se kterýma jsme už vyrazili na nějaké to pivko a obzvlášť jsme si sedli se Shawnou a Alexis, holkama z kalifornského San Diega, které spolu žijí, ale jinak jsou úplně v pohodě:-) Už ochutnaly bramborové placky i guláš a olizovaly se za ušima. Na oplátku jsme my byli u nich hrát ping pong, ochutnali jejich drůbeží polívku a byli si všichni společně po dlouhé době zatrsat ve městě. Předevčírem večer si Kuba dole v kuchyni chystal pití a Verunka na něj shora z postele volá "zemětřesení" a Kuba "cože?", Verunka "zemětřesení", ale to už se Kubovi zvedal žaludek, rukama se pevně chytil kuchyňské linky a jen s vykulenýma očima pozoroval, jak se celý barák houpe ze strany na stranu jako loďka na moři, všechno v něm praští a celý svět okolo jako by hučel...za dvě minuty bylo po všem, všude ticho a nám teprve docházelo, cože jsme to právě zažili. Jsme zase o něco bohatší, paní štěstěna byla s náma, tak vám detaily povykládáme třeba u piva. Nejen tahle zkušenost o síle 7,8 stupně, ale i náš stesk po vašich úsměvech nás povzbudily posunout malinko letenky a dorazíme už kolem 18:00 přesně na Kubovy narozky 8.září. Teď se mrkněte na fotky zimy v červenci, chlebíku a bacha na pocit, že se s váma houpe celý svět, může to být pravda:-)