Indie - dil druhy

Poslusne se hlasime z mesta Sirhind v Punjabu. V poslednim prispevku jsme slibili, ze se budeme venovat pojmu dobra cena a po dalsich dnech v turisticky oblibenych mistech jako Dilli, Jaipur a Agra, jsme opet o krok dal. Nasi puvodni predstavu o cenach jsme si vytvorili na zaklade pruvodcu, webovych stranek a informaci od znamych. Na to, abychom ji posleze rozvinuli pohledem na cenovky nedoslo, nebot ty tu jaksi nejsou. Jakmile jsme pri poznavani hlavniho mesta Dilli vystoupili z auta, ujmul se nas trs pruvodcu nabizejici sve sluzby a tahajici nas za ruce, rukavy aj casti tela od certa k dablu. S prostym NE, ktere jsme uz prvni den vyslovili tolikrat co za rok pred tim dohromady, jsme si nevystacili, takze jsme zacali zkouset fraze typu: Kamarad nas ceka za rohem. Nepotrebujeme vas, mame sveho pruvodce. Nechceme jezdit, ale chodit. Nenakupujeme, divame se. Nedotykejte se me prosim. Nechte me o samote. Ne, dekuji. Ne, dekuji. Ne, dekuji. Kdyz nas oslovuji sami a nabizeji cokoli, zjistili jsme, ze jsou ceny vyrazne nizsi, nez kdyz je oslovime nebo se na ne treba jen podivame jako prvni. Takze prvni zasada byla na svete. Kdyz nam asi 40 riksu za hodinu nabizelo odvoz, rekli jsme si, ze to zkusime. Rozhovor zacne vzdy stejne. Madam, pane, levny riksa doveze vsude. My: Rekneme misto a vzdalenost. On: Sednete si. My: Kolik to bude stat? On: Velmi se divi, nikdy ceny nerikaji predem. My: Jestli nam nereknes za kolik, nikam se nejede. On: Za 100rupii [vzdalenost 15minut] My: Ani nahodou, jdeme pesky. On: 50rupii. My: Ne, vcera jsme tu jeli za 15 [zkousime]. On: Dobre za 15. My: Dobre. Posadime se a jedeme. Trs bananu, ktery si mistni clovek koupi za 30 nam nabizeji za 100 a tak to jde porad dokola dokolecka. Nekdy si pripadame jak sladke lizatko, ktere lezi bez obalu na stole a sletava se na nej hejno cukru chtivych vos. Nekdy se nam dari cele dny zvladnout s humorem, nekdy je horko, davy lidi, pachy apod silnejsi nez nas um udelat si z toho legraci. Po prohlidce Mesta Jaipur, ktere nas okouzlilo svym Vodnim palacem, astronomickym muzeem a tovarnou, kde se rucne siji vsechny ty pesrtobarevne latky a koberce, jsme se vydali do Agry. Cestou jsme si prohledli Opici chram a repertoar volne pobihajicich zvirat se rozsiril z krav, oslu, koz, konu, byku, psu, velbloudu, slonu, krys, potkanu, kteri jsou kazdodenimu ruchu na cestach vsudypritomni, jeste o opice. Dale jsme poznali svate misto Fatehpur Sikri a doprali svym zaludkum dalsi z indickych jidel: cheese paratha. Jidelnicky pokud jsou, byvaji v hindu jazyce, takze se bud ptame nebo divame a ukazujeme. Indicke kuchyni jsme prisli na chut hned po tom, co jsme strepali pocatecni obavy a vlozili svuj zaludek do rukou slivovice a ostrazitosti.
I presto, ze jsme meli v Agre zamluvene, dopredu zaplacene ubytovani, pro nas mista na hotelu nenasli. Ubytovali jsme se jinde a vyrazili do mesta. Chodici turista v Indii rovna se divny turista a kdyz k tomu pripoceteme bilou barvu kuze, svelte vlasy a oci jedna se prapodivny druh, ktery si mistni lide foti skoro tak casto jako my Tadz Mahal. Na tuto pamatku jsme si privstali a brany zahrady otvirali v 6hodin s dalsim strudlem turistu. Podivana je to vskutku uchvatna, uzili jsme si tam nekolik hodin klidu az romantickeho, nafotili ze vsech stran a cekali az slunicko osviti cele pilire, ktere chram obklopuji. Podrobne jsme prozkoumali starou pevnost, ulicky trziste a vyrazili zpet smer hlavni mesto, ktere se chysta na zacinajici hry Commonwealthu.
Rozkopane ulice, hory hliny, cihel, dratu, rozmachane po destich a udusane davy lidi a dobytku naznacuji, ze se neco deje. Ani ve snu by nas vsak nenapadlo, ze se to ma dit uz za dva dny. Naprosto se ztotoznujeme s nadpisy v novinach a zpravach, ktere rikaji. Co je ciste pro nas, nemusi byt ciste pro vas. Vypada to, jakoby Indie spolehala na vyssi moc, ktera ve spravny cas zasahne a arely postavi. Jelikoz se tak nestalo, uvedomili si, ze budou muset pracovat a povolali rady dobrovolniku, remeslniku vsech profesi a snazi se dohnat vse mozne i nemozne. Jsme sami zvedavi, jak to cele dopadne. Nas ridic [bez ridice se tu auta nepujcuji, nebot nas na zbytku planety neuci troubit kdyz predjizdime, svitit blinkry kdyz nefunguji svetla, mijet protijedouci vozy s 3cm rezervou a davat prednost zivocichum veskereho druhu], nas cestou do Dilli vysadil v meste Mathura, odkud jsme meli pokracovat vlakem do Sarhind. Cesta zacala ve 4hodiny odpoledne a mela trvat 11hodin, coz se naplnilo. Co se vsak nenaplnilo podle planu bylo nase kupe, v tom se misto 8 lidi ocitlo 12 a na kazde zastavce pribyl dalsi clovek, ktery pochtival penize, jidlo, bonbony, propisky a jine predmety. Prezili jsme a nakonec jsme se s nasimi spolucestujicimi I pobavili, Kuba jim ukazal fotky nasi zeme, Verca je pohostila haslerkama a oni nam za to nic nevzali a jeste nam dobre poradili kdy vystoupit, coz jsme velmi ocenili, nebot na nadrazich cedule nejsou a nebo jsme je v te cerne tme nevideli. V Sirhindu nas cekala nase kamaradka ze Zelandu a ted zpriznena duse, ktera je obyvatelkou velmi odlisne casti Indie, ktera se jmenuje Pandzab.