Indie - dil treti

Po procestovani oblasti Harijana, Radzastan, Dilli, jsme se vydali do Punjabu, navstivit nasi kamaradku, kterou jsme poznali na kiwi sadu na Novem Zelandu. Vyzvedla nas na nadrazi v jejim rodnem meste Sirhind a od teto chvile jsme spolecne stravili 7 dnu. Punjab je samostatnou provincii a je to opravdu stat ve state. Auta zde v noci sviti, v koupelnach lze videt mydla, na cervenou na krizovatce se zastavuje atd. Bez obav jsme vyzkouseli pestrou paletu indickych jidel, ktere nam starostlive chystala Navjotina maminka a nutno priznat, ze jsme indicke kuchyni opravdu prisli na chut. Je to spousta zaleniny, protkane omackami, nejruznejsim korenim a vse se konzumuje s plackou jmenem capati. Navstvili jsme zahrady tenhdejsich panovniku, gurudvary-posvatna mista ruznych nabozenstvi, dostali jsme se do skoly, dokonce na katedru vyuky komunikacnich dovednosti, kde jsme byli cestnymi hosty ve vyuce :o] a cerpali inspiraci. Setkali jsme se s celou rodinou v prostredi tamni vesnice, kde nam deti zakladni skoly zarecitovaly, zatancily a zazpivaly a vesnicky vecer jsme zakoncili s lahvi whisky na ryzovem poli, trsajice na silene indicke rytmy az do propoceni posledniho vlakna na tricku :o]. Kuba si vyzkousel rizeni povozu s kravou, na ktery ho pustili az po vypiti lahvinky whisky :o]. Pote jsme si na 3dny pujcili stryce a jeho auto a vyrazili na vylet do oblasti HimacalPradesh, kde jsme shledli Himalaj smerem na Tibet a navstivili nejzajimavejsi mista vcetne byvaleho kolonialniho horskeho strediska Britu v Shimle, ktere vypada jako mala Anglie uprostred Indie. Navstivili jsme take Opici chram, kde jsme si museli vypujcit hole na odhaneni opic, ktere i pres nasi ostrazitost ukradli Navjot bryle z ruky, nastesti je potom nejaky pan prinesl z lesa. Putovani to bylo celkem narocne zejmena pro ridice a jeho vuz, ktery musi zdolavat nespocet zatacek, vyhybat se kamionum za kazdym rohem a dohromady to da 100km za 5hodin jizdy. Dalsi cil byla zlaty chram v Amritsaru, ktery jsme chteli dosahnout autobusem. Na otazku v kolik hodin jede, nam odpovedeli, ze preci az prijede, tak to pozname a bylo vymalovano :o]. Cekali jsme na rusne krizovatce u cesty a po nejake dobe nastoupili za velkeho pokriku pruvodciho do omseleho autobusu. Pri prestupu jsme poznali jak se nahaneji zakaznici a ze bus vyjizdi az je naplneny a vsechna slova berte prosim s rezervou, nebot naplneny pro nas je neco jineho nez naplneny pro Indy :o]. Chram, ktery si pluje uprostred jezirka je opravdu uchvatny a fotky zverejnime po navratu domu, nebot tu se nedaji nahrat. Blizil se cas rozlouceni a naseho transferu do Nepalu, ani na jedno jsme se moc netesili, nebot jsme se u rodiny meli jako v bavlnce a predstava 20hodin v indickem vlaku a dalsich 15hodin po autobusech moc lakava nebyla. Presto, ze jsme si tentokrat poridili jizdenku do klimatizovaneho vlaku, cesta nebyla z tech pohadkovych a atmosferu v kupe nam vylepsovali indicti prdici, grgajici,chrapajici a chrchlajici panove s oderem dobre ulezele whisky. Cesta se protahla o "mirne" 2,5hodinove zpozdeni a zbytek trasy do nepalske Pokhary jeepem, riksou a miniautickem byl i vcetne defektu celkem pohodovou zalezitosti. Tyto radky piseme z nepalskeho horskeho centra Pokhara, kam jsme dorazili vcera vecer a zitra vyrazime na 10-ti denni trek do hor, ktere nas lakaji vsude kolem. Tady se můžete mrknout na fotky. Namaste.