Poslední dny v Nepálu

Jak jsme avízovali poslední dny měly být odpočinkové a nakupující. Postupně jsme se rozloučili se všemi známými, které jsme potkali na treku a zůstali v Pokhaře opět "sami". Rozhodli jsme, se že si necháme přeprat prádlo v hotelu, neboť jsme nechtěli, ať s námi bahínko a smrádek z hor putuje až do Čech. Prádlo jsme odevzdali a po dvou dnech ho dostali zpět stejně špinavé, o trochu smradlavější a k tomu zažrané. Místo zaplacení 600Rs jsme se pustili do debaty o kvalitě praní, ze které nakonec vzešel tento závěr. Prádlo bylo na den namočeno do studené osolené vody a poté nakupeno v místnosti pod vrtuli, kde mělo schnout, hohó tomu se říká servis hodný třem hvězdičkám. Kromě tohoto luxusu jsme si dopřávali rozmanitou stravu, ovocné i mléčné koktejly na ulici, ryby z jezera připravené na sýru z jaka a jiné dobrotky, které jsme už bez obav riskli, neboť jsme věděli, že nás čeká návrat do civilizace. Nic nám nebylo a chutnalo to všechno skvěle. Z nákupního dne jsme v jeho polovině byli unaveni stejně jako po týdnu šlapání v horách s bágly na zádech, takže jsme se omezili na dárky pro naše blízké a jednu zimní bundu pro Verču, všechno za hereckých výkonů, smlouvání, doprovázené odchody z krámků a tahání zpět, které už máme moc dobře nacvičené. Předposlední den nás rozcházející se mračna navnadila ke kratší procházce na Pagodu Míru v Pokhaře, měla to být krátká nenáročná procházka lesem, takže jsme vyrazili v páskáčích s flaškou vody. Jenže už v první zatáčce se před námi objevil tucet různých cestiček a žádný ukazatel, takže jsme mašírovali lesem a docela se to protáhlo. Byli jsme poštípaní, plní pavučin, ale odhodlaní dojít do cíle odkud měl být pohled na hory zrcadlící se v jezeře. Do cíle jsme došli už za zataženého počasí a co víc, něco Verču divně kouslo do nohy a když se při zouvání bot zahleděla víc, uviděla dvě pijavice, které sají její krev a rostou doslova před očima. Fuj, odtrhla je pryč a vzhledem k tomu, že ty potvory vylučují látku zabraňující srážení krve se zbytek prohlídky Svatyně věnovala vyměňování zakrvácených kapesníků a mazání stop z podlahy...Repertoár zvířátek byl opět rozšířen. Na cestě zpět jsme při pochodu vesnicí pozorovali místní obyvatelé slavící největší svátek v roce Dasain, jejich krásné róby a červení pomazaná čela na kterých se nacházela dobrá hrst přilepené rýže. Zbývala poslední noc, balení a přesun na letiště. Byli jsme dopředu upozorněni, že letadla z Pokhary mívají zpoždění a proto jsme si zarezervovali hned první možný let společností Guna v 9:45, na který navazovalo letadlo z Kathmandu do Dilli v 14.30. Čekali jsme na miniletišti a sledovali ostatní letecké společnosti odbavující pasažéry až se najednou (po cca 3.5hod čekání) objevil malý čmelák nesoucí jméno Guna a my věděli, že je vyhráno. Nalodili jsme se s dalšími 18 osobami, zaplnili celé letadlo a hurá do oblak. Kuba seděl s hlavou opřenou o strop, sledovali jsme pilota v přímém přenosu a Verča vypadala po letu dost divně, neboť jí hadice z klimatizace vyvedená pod sedadlo promáchala nejen celé sedadlo, ale kromě batohu měla mokré kolo i na kalhotech...Další letadlo jsme stihli akorát a za pár hodin přistáli v Dillí, kde jsme čekali 12hodin. Byla to pro nás zajímavá zkušenost, neboť jsme celou noc pozorovali jak vypadá přezaměstnanost, jak funguje 7 lidí na výměnu odpadkového pytle, jak 3 osoby hlídají nefunkční bránu, rozvíjeli hypotézy o efektivitě, která by raketově vznesla nezaměstnanost vzhůru a proto chraň je ruka páně na něco takové pomyslet...Noc jsme přečkali v jedné hale, do které když vás pustí už nesmíte ven ani nikam jinam a další ráno vyrazili do Kyjeva. Letěli jsme opět proti času, takže se jeden den a naše cesta zpět stala velmi dlouhou. Na letišti v Kyjevě jsme nakoupili kvalitní ukrajinské vodky a parfémy, pomohli dalším cestujícím objevit a vykomunikovat jejich ztracené batohy a po 36hodinách letu a čekání jsme se shledali s Prahou a 6C...Na cestě do Krkonoš nás čekalo překvapení, které zorganizovali Verči rodiče a tak se místo zaslouženého spánku, hodovalo, tančilo a povídalo v Nové Pace. Teď už se vám hlásíme z Ostravy, kde budujeme hodnoty, pereme haldy prádla, stahujeme fotečky, které už brzy zveřejníme a těšíme se naviděnou :o)