Zase o kus větší…

Nový rok nám přinesl celou řadu novinek a premiérových okamžiků, které by v řadě za sebou vytvořili pořádně dlouhou šňůru událostí, tak například: první Štěpánkovo samostatné překulení ze zad na bříško a zpátky, první hlasité výkřiky smíchu, první zvedání zadečku a rytí kupředu nosíkem přes celou dečku, první pobyt v nemocnici, první chomáče vytrhaných vlasů z hlavy maminky, první pořádné vyválení se v čisťounkém sněhu (letos Štěpán pozoroval z kočáru, příští rok jde do toho s námi), přenášení kočárku přes závěje, škaredé bolístky na tvářích, první dlouhé domácí vězení, které nám udělila paní zima svými třeskutými mrazy a první jehňátka, která nám běhají kolem bytovky a dělají nám velkou radost protože dávají zimě najevo, že už jí odzvonilo a tak dál a tak dál. Kolem a kolem se dostáváme zpět k mottu našeho blogu, užijme si každý den, protože je opravdu jedinečný a už se nebude opakovat - někdy bohužel a někdy naštěstí. V rámci poznávání přírody a živých tvorů jsme si na parapet naučili létat sýkorky, kosy a další druhy ptactva, které musíme rozklíčovat v Rozumu do kapsy a které k nám pravidelně létá se posilnit. Mezi ojedinělé události, které uvidíte na fotkách bychom zařadili kočárový výlet na Dušnou, zamrznutí na Valachách, prodloužený pobyt v Markoušovicích u babičky a dědy, návštěvy kamarádů a kamarádek, kteří se dorůstají a předrůstají a k těm pravidelným domácím aktivitám jsme přidali hudební večery s kytarou, která byla Štěpánkem vyhodnocena zprvu jako konkurence, kterou zkusil překřičet a pak když se mu začala líbit, se na ní i na mamku pěkně hlasitě zařehtal. Muzicírujeme ve složení Verča – kytara nebo klávesy, Štěpán žába se zvonkohrou zavěšená nad ručičkou a zvonivý míč nad nohou, Kuba - pískací hračky:-)zpěv všichni podle chuti a potřeby. Štěpánek si oblíbil nošení v šátku nebo nosítku a když se do něj mamka začne oblékat ,celý se třepotá a směje, protože ví, že bude přihlížet vaření, věšení prádla a nebo bude následovat taneček:-). V lednu jsme si vybrali vánoční dárek a strávili odpoledne na MS ČR v latinsko-amerických tancích v Ostravě-Porubě, Štěpán se zařadil do kočárového tandemu s Emičkou a zbytek rodiny korzoval v kruzích kolem haly a v přilehlých čtvrtích. Vyrazili jsme i na běžky, Kuba se vrátil s velkou opicí, která se ho nechtěla pustit ani druhý den a Verča si pro změnu přivezla rýmu, příště budeme popíjet půl na půl a bude po starostech:-). Míry ani váhu malého (kterému už několik z vás říká Kubík-čím to bude?) neznáme, ale to jak roste si prohlédněte na fotkách:-).