Sotva jsme publikovali měsíc devátý, už je tu vydání další, desáté. Prázdninový režim pokračoval a horké letní dny nás vylákaly na několik příjemných výletů a výšlapů do přírody. Za zmínku stojí například naše premiérová jízda kabinovou lanovkou na Černou horu, kam jsme vyrazili s babi a dědou krakonošovými, Káťou a malým kamarádem Marečkem, který nám cestou zpět ukazoval jak s sebou seknout o asfalt a ani se neodřít. Jízda lanovkou se Štěpánkovi moc líbila, svačinka na vrcholu také a sestup prospal v kočárku, aby načerpal síly na večerní program. Uspořádali jsme pořádné opravdové opékání špekáčků, schovali gril, oprášili klacky a za zpěvu a ševelení si moc pochutnali na vypečených buřtíkách. Několik dní jsme v Markoušovicích s okolí strávili s kamarádem Otíkem a jeho rodinou, u babičky ve vaně také nejmenší člen absolvoval premiérové stříhání vlasů. Načesané do kohouta ze všech stran vzala babi a mami nůžky a už nám kohouti plavaly ve vodě. Kdybychom měli vytvořit slovníček naší dětské hatlamatilky, kterou malý denně provozuje, na prvních pozicích by stála slova jako mamamam-mám hlad, mama-maminka, vababa, bajaja, ajajaj-to když vylije kombuchu po celé kuchyni atd. Když se ke Štěpánkovi přidá nějaký kamarád nebo kamarádka podobného věku, nestačíme kroutit hlavou nad těmi obsáhlými rozhovory a důležitými gesty a zřejmě i tématy. Při další návštěvě Malé Bystřice jsme zavítali rovnou na fotbalové utkání, kde se Kubík snažil na straně ženatých vybojovat putovní talíř s Leninem, což se však nezdařilo a trofej byla svěřena vítězům z řad svobodných ogarů. Co se však povedlo Kubovi se Štěpánem v náruči bylo střelit penaltu a tak zavěsili hoši svůj první společný gól. Při pobytech u babi a dědy Kubjátových máme pravidelnou posilu novomanželů a jejich Emičky, která je se Štěpánkem jedna ruka, cachtají se v bazénku o průměru 60cm a vůbec jem nevadí, že se nemůžou pohnout, hlavně když to cáká, dělají houpy houpy, prozkoumávají zahradu, krtičiny, ochutnávají kamínky, hlínu a dokonce se domluvili a 16.8. se vydali samostatně do prostoru a udělali své první krůčky bez opory. Emča to vzala ve větším a došla si z obýváku až do kuchyně, Štěpánek udělal sérii 5-ti kroků, při balancování ho převážila hlava a následovalo salto do trávy. Naštěstí s úsměvem na jeho konci. Že se od sebe učí, můžeme jen potvrdit, Štěpán se naučil vylézt po schodišti do druhého patra bez zastávky, okoukal vztekání, ale moc mu nerozuměl, tak se ho po dvou dnech zase vzdal atd. S pikniky a výlety jsme nepřestali ani po návratu do Brušperku, u baráku máme zavěšenou houpačku (na které vydržíme sedět jako přišpendlení i půl hodiny bez hnutí), na zemi bazének, hračky a když nás navštíví Emička, Nelinka, Mareček nebo jiný kámoš, tak maluši řádí a rodiče klábosí a hlídají. Jak se říká, že je všechno někdy poprvé tak s malým dítětem si tohle člověk řekne asi každý den, máme za sebou první cyklovýlet s vozíčkem, první pouť a jízdu na labutích a vláčkem, první krůčky, první měsíc s hladkou a hebkou tváří za kterou jsme nepopsatelně šťastni, s tím spojený první měsíc spaní celé noci nonstop, první jídla bez mixéru a mnoho dalšího. Tento měsíc si Verči babi a děda udělali výlet na valašsko, příští měsíc nám to valašsko oplatí výletem do Krkonoš a aby toho nebylo málo, jedeme všichni společně do Chorvatska. Užíváme si rodin a přátelení a za pěkné chvíle děkujeme a těšíme se na další.
Na fotky se můžete mrknout zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat