se s vámi chceme podělit o zážitky měsíce jedenáctého,
který byl plný radostí, dovolených, cestování, muziky, soutěžení, rodinných
akcí a pokroků. Poslední srpnový týden jsme si užívali letních radovánek
v Krkonoších a poslední srpnový den letěla Verča se Štěpánkem do Splitu,
kde na ně čekal Kubík s rodiči, kteří vyrazili o den dříve autem. Na letišti Verča musela rozmontovat kočár včetně kol,
ochutnat veškeré Štěpánkovo jídlo a pití, čehož malý využil a vesele rejdil po
odletové hale. Let byl hladký a pohodový, malý sál při vzletu i přistání, takže se ouška
vyrovnávala s tlakem bez potíží, bavil spolucestující a culil se na
letušky, když nám dávaly bagety či pití. Zbytek cesty autem do Živogošče Štěpi
prospal a posádka si vyměňovala zážitky z cest. Ubytovali jsme se
v apartmánu asi 100m od moře a vyrazili na pláž. Voda měla kolem 21C a my
jsme se do ní vhrnuli za pokřiku a snad nadšeného povyku našeho špunta (možná
vískal zimou?), ale každopádně jsme si koupačku užívali. První dva dny bylo
velké teplo, tak jsme si na zbytek pobytu objednali ochlazení, které přišlo
v zápětí a my mohli realizovat výlety po okolí, sledovat bouřkové mraky a
hromy, blesky nad mořem, koupali jsme se každý den a léčivé látky mořské vody
postupně pročišťovaly Štěpánkovu kůži, až byla zcela hladká a k tomu
krásně opálená. Na pláži jsme měli spoustu malých kamarádů, absolvovali jsme
také první rande, na které přišel malý gentleman jaksepatří vybaven, a po
předání květiny mu malá milá ukázala, na kolik kusů se dá kvítko rozcupovat.
Hrátky s oblázky a kamínky pokračují i doma neb jsme si jich přivezli
celou tašku a máme tu soukromou pláž přímo v pokojíku. Jen nám tu chybí to
létání na boso, toho jsme si za pobyt u moře užili do syta a botičky tak
využili jen v deštivém dni. Stejné to bylo i s plenkou, ale „havárky“ na
pláži, na klíně, na ručníku popisovat nebudeme. Prozkoumali jsme okolí blízké i
vzdálené, navštívili letoviska Gradac či Podgora, kde byli ubytovaní naši
kamarádi z Rožnova pod Radhoštěm. Vydali jsme se také do Dubrovníku, kde
jsme celý den pluli s davem lidí krásnými starobylými uličkami a
obdivovali tehdejší stavitelské umění a nadšení. Po týdnu v apartmánu
došlo ke střídání stráží, Kuba s rodiči odjel domů a Verča se Štěpánkem
přesídlili do karavanu, kde si užili další týden se Štěpánovými včetně bráchy.
Zajímavým výletem byla návštěva Bosny a Hercegoviny, kde jsme špekulovali, jak
se na trnité, vyprahlé a svažité krajině dají vybudovat pole, kde se vzaly
vodopády Kravica, když nikde není vidět řeku ani potok a čím se tamní obyvatelé
živí, když široko daleko není nic než plantáže oliv. Další týden v domečku
na kolech uběhl a tak jsme se postupně popřemisťovali zpět do Čech, Verča a
Štěpi opět letadlem, kde měli tentokrát spolusedící se silnou nesnášenlivostí
vůči dětem, kterých bylo na palubě 19 a rodiče s bráchou autem. Se
sprostými a hrubými Angličany jsme si v letadle poradili klidem a
v záloze měli chlapíka přes uličku, který nám nabízel, že jim „rozbije
hubu“ když budeme chtít. Následoval návrat do Brušperku, kde pilně trénujeme,
vše co jsme se naučili, chytáme balanc a z nejistých prvních krůčků se už
staly kroky a poskoky. Vybaveni podzimní obuví si špacírujeme po výletech. Na
posledním z nich tuto sobotu si Štěpi dokonce tlačil svůj kočár
s našimi batohy a my jsme se jen kochali. Jazýček se nám pěkně rozvázal a
hlas přidal na intenzitě, takže je nás někdy slyšet až u vchodových dveří,
která jsou tři patra pod námi. Malý je nadšený objevitel, kterého baví takřka
vše kromě sezení na zadku (to ho neudržíme ani na nočníku) a s přibývající
samostatností v sebeobsluze roste jeho nadšení a chuť pouštět se do
větších akcí, takže ho sem tam najdeme na stole, sem tam s rukou
v záchodě atd. Verča se od října vrátila do tanečního studia a páteční
odpoledne tak patří tanci a výuce angličtiny a kluci doma bačují jedna radost.
Dva celé dny strávil Štěpánek s dědou Zdeňkem, když mamka lektorovala
relaxaci a taťka byl v pracovním procesu či vyřizování prodeje bytu, a
zvládli to spolu na jedničku. Děda byl překvapen, jak si malý umí o všechno
říct a malý možná tím, jak mu děda rozumí. Poslední výjezdní akcí uplynulého
měsíce byl Pivní Muž v Markoušovicích, kde se vše odehrávalo ve stylu
Opata, opatských disciplín, lahváčů, běhání, lezení, skákání či modlení. A to
už je prozatím vše, užívejte si nádherných barev podzimu, baštěte co na zahrádkách
a sadech ještě zbývá a mějte se bezvadně. Fotky nám sežral vir, takže držme
palce šikovným klukům z IT oddělení, kteří se snaží zničené soubory
obnovit.Huráá, povedlo se, fotky najdete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat