Vítejte v novém roce naši milí a užívejte si každý den ve zdraví, s úsměvem na rtech a vírou v dobrý zítřek. Poslední dva měsíce byly plné událostí jak rodinných, tak společenských. Díky několika večernímu hlídání babičky a dědy Krkonošských, jsme si vyrazili na koncert Jarka Nohavici v Gongu, romantickou večeři do asijské restaurace, lyžovačku na Morávku či běžkovačku do Staré Vsi apod. Štěpánek mezi tím ukazoval prarodičům svoje pokroky. Umí už vystoupat po schodech z přízemí do třetího patra bez pomoci, každé ráno chodí na velký záchod, uklízí po sobě plenky do koše a uklízecí nadšení vrcholilo s opadáváním stromku, kdy chodil s každou jehličkou zvlášť do koše. Před koncem roku prodělal Štěpi své první vysoké horečky, které jsme zvládli opět pouze s pomocí česneku, tvarohu a odpočinku za 3dny zkrotit. Jak se blížily Vánoce, přibývalo všude světýlek a diod a nadšení malého elektrikáře neznalo mezí, s počasím jako na houpačce jsme střídali motorku za saně a saně zpět za motorku, těžko říct které vozidlo najelo více km, každopádně na saních se lépe a pohodlněji chrupe a dají se zavléknout za kolo, což je na brušperských rovinatých stezkách velká sranda. Pro zahřátí jsme si letos poprvé pořídili vlastní slivovičku a tak se chřipkové epidemie nebojíme. Svátky vánoční jsme strávili v kruhu rodinném a Štědrý den oslavili už 22.12, neb den poté Verči brácha odlétal do Ameriky. Štěpánek se velmi ochotně ujal roznášení dárečků a obdarováni jeho úsměvy a pěknými věcmi jsme brzy spokojeně usnuli. Pravý Štědrý den jsme částečně strávili v ZOO Dvůr Králové, kde bylo asi vzhledem k vstupnému za kačku, více lidí než zvířat a tak jsme se brzy vrátili do Markoušovic a šli radši nakrmit srnky do krmelce a počíhat si na ptáčky ke krmítku. Další týden společné dovolené jsme byli u babi a dědy na Malé Bystřici, podnikli několik výletů, postavili prvního pořádného sněhuláka a oslavili první lednové narozeniny. Po návratu zpět do Brušperku jsme využívali každou chvilku, kdy malý bandita spal, ke spánku neb jsme si za dva týdny po rodičích, koncertech, srazech ze školy, návštěvách apod. vytvořili pořádný spánkový dluh, který byl ale vykoupen krásnými zážitky, srandou, zpěvem, sportem atd. S přibývajícím sněhem, přibývají kopce na které chodíme sáňkovat, kupy sněhu, které nakládáme na ježíšovskou Tatrovku, sněhuláci, které stavíme a vrstvy oblečení, které neradi oblékáme. No a pak to zase roztaje a všechno venku si hraje na jaro, takže si hrajeme taky. Poslední lednový týden jsme se po drobných nachlazeních (opět chvála česneku, cibuli, zelí s křenem, slivovici a zázvoru) vypravili na expedici Apalucha. Jedná se o tradiční výpravu krkonošských nadšenců, sportovců a pijanů na Janovu Horu na Mísečkách. Vzhledem k nedostupnosti chalupy auty se vše včetně malých dětí vozí na vleku na zádech. Zážitek to byl opravdu velký neb všechno bylo jinak-jedna tlupa čítala místo 3 asi 25 osob, topilo se v kamnech uhlím, všichni se pohybovali na divných prkenných dlouhých botách a jezdili nahoru a dolu, na každém stole stály půllitry s pivem a koupel, která proběhla jen jednou za týden se konala místo vany ve velkém hrnci. První den se to všechno Štěpánkovi moc nepozdávalo, včetně toho bílého sajrajtu venku, který se povaloval všude na zemi a studil, ale druhý den už pochopil, že je to taky v pořádku a s rozhodnutím užít si to, jsme zbytek týdne bačovali na chatě, lyžovali, hráli ping-pong, pili pivo a ve všech aktivitách se pod množným číslem skrýváme opravdu všichni, malí i velcí. Nejmenší lyžník ve své kategorii neměl konkurenci a hlasitým BRRM doprovázel každou jízdu ze svahu mezi koleny mamky nebo taťky. Vzhledem k úsměvu na tváři si troufáme tvrdit, že se mu to všechno nakonec velmi líbilo. Však se
podívejte na fotky a posuďte sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat