Únor až vánoční Velikonoce

Kdybychom psali náš článek včera, neoslavili bychom s Kubou 5 let společného života, předevčírem bychom se nemohli pochlubit dvěma novými špičáky u Štěpánka a tak dále. Dnes tu máme na návštěvě babi s dědou a zítra se určitě zase stane něco pěkného, takže se neustále vracíme k mottu našeho blogu, užít si každý den a nebo aspoň jeho část prostě stojí za to. Únor a březen byl co se počasí týče jako na houpačce a tak jsme se prostě přizpůsobili a jezdili střídavě na saních, bobech, motorce, kočáře, chodili v jarních i zimních botách, krmítka ptáčkům uklidili a zase naplnili slunečnicí apod. Teď už jaro opravdu klepe na dveře, takže jsme zkrátili zimní dlouhé vlasy (všichni tři: nejdelší měla na lopatce Verča, nejkudrnatější Štěpánek a nejtmavší Kuba). Kačeny už od nás přestávají chleba jíst, protože dělají hnízda, takže přesidlujeme na krmení jehňátek a kůzlátek. Pokračujeme v pravidelně nepravidelných návštěvách brušperských Kuřátek a sportovních aktivit v Sokolovně přerušovaných našimi výlety po okolí blízkém i vzdáleném. Venku jsme byli za každého počasí někdy víc někdy méně mokří, studení, červení, ale vždy spokojeni. To se týče zejména malého Štěpánka, který zdá se rozmary počasí ani další věci vůbec neřeší a tak si vedle něj někdy mamka musí zahrát na hrdinku a prostě ty studené končetiny rozhýbat. Když už padaly trakaře, vydali jsme se na doporučení kamarádky do slaného bazénu na Morávce. Byl to skvělý zážitek, malý byl nadšený a dával to z plna hrdla najevo a my s ním. V bazénu jsme většinu dvou koupacích hodin byli sami, takže jsme řádili jako černé ruky ve vlnobití či na vznášedle. Letos jsme tak trochu plánovali dovolenou horskou, ale tahle zkušenost a každé koupání ve vaně nás víc a víc přesvědčuje o tom, že bude opět mořská. Necháme tomu volný průběh a uvidíme. Příští týden bude Štěpánek slavit jeden a půl roku, má za sebou první návštěvu zubaře, která se mu líbila neb měl v čekárně akvárko plné rybiček a my celý zbytek dne poslouchali bibi bibi-ryby, stejně jako po velikonocích, kdy plaval kapr u babičky ve vaně. Celé Velikonoce vlastně letos vypadaly jako ideální Vánoce s extra vydatnou sněhovou peřinou, na oběd byl kapr s bramborovým salátem, jen na stromku místo ozdobiček visela vajíčka a kluci házeli holky do závějí místo do vany. Jazýček se nám pěkně rozvazuje a v repertoáru se každý den objevuje a trénuje nějaké nové slovo, zejména zdvojené slabiky, kterými se Štěpi snaží pojmenovat všechno a dle důrazu, pohledu či ukazováčku pak my hádáme o co se jedná. Jinak jsou na tom melodie písniček, ty už si Štěpánek několik měsíců pobrukuje celé a hned od rána, kdy často ještě v pyžamu už s kytarou na klíně začínáme nový den, který večer zase v pyžamu pro změnu s hip hopem v taťkové náruči končí. Máme za sebou premiérovou jízdu vlakem Z Pardubic do Ostravy ve složení Verča+Štěpi a z ní plynoucí krásné slovo gogón-vagón, premiérovou dovolenou bez Štěpiho, který byl opečováván krakonošskými prarodiči v Brušperku zatímco mamka s taťkou brázdili svahy Slovenska a léčili kocovinu v termálech a? teď už nějaká dokumentace. Přejeme vám krásné jarní dny, užívejte si rozkvétající přírodu i ptáky, kteří naladili a opírají se do zpívání z plných plic.