Dříve než se zakousnete do chlupaťoučkého kiwi

si přečtěte příběh o jeho překvapivě dlouhé pouti:o). Zasadil dědek semínko a čekal co bude, čekal, čekal, až se jednou objevil výhonek a z něj začal růst stromek. Kmen měl úzký a větve se kroutily na všechny strany, tak je uchytil na dráty a čekal, co bude dál. Větve se bujaře rozrůstaly a kroutily, tak je musel v zimním období pečlivě ořezávat (winter prunning), aby stromkům nechybělo světlo a vláha. V měsíci říjnu se na opečovávaných větvích začaly tvořit maličké bobulky o průměru několika milimetrů, bylo jich jak naseto. Jiné na samčích stromech, na kterých se slétávají včelky kvůli opylování a jiné na samiččích, které dávají plody určené k nakousnutí. I musel dědek svolat pomocníky z celého světa, aby mu pomohli kiwi protrhávat. Na každé stopce samiččího stromku musí zůstat jen jedno to nejkulatější a nejsilnější kiwíčko, ostatní padají na zem, kde tvoří koberec bobulí a všemožných patvarů. Jak bobule pomalu rostou, tak rozkvétají květy a slétají se včelky ze všech koutů země, aby vykonaly svoji úlohu a opylovaly a ulehčily květům. Větve rostou zběsile do všech stran a tak někteří prostříhávají (male prunning), někteří protrhávají (tinning), odstraňují větve bez plodů, zaštipují výhonky, někteří se jen tváří, že něco dělají a buď jim to prochází nebo ne, další sbírají kvítky (flower picking), sekají trávu pod stromky apod. Práce je zde víc než na kostele a můžete si vybrat jestli chcete vydělávat na hodinu nebo na kontrakt, což je mzda úkolová. Kiwi roste velice pomalu, bobulky se objeví zhruba v říjnu a zralé plody se sklízí v květnu, to pak dědkovi pomocníci probíhají sady maximální rychlostí s maximálním nasazením trhají oběna rukama a metají kiwi do koše, který jim visí na hrudníku, aby si vydělali na živobytí a cestování. Když se kiwi sklidí putuje k ledu, kde zachlazené čeká až na něj přijde řada a místo na lodi plující do některého z koutů světa. Čeká třeba několik měsíců a pak ho ve velikých bednách převezou do packhouzů, kde se rozdělí do menších bedýnek a nastane čas třídění. Jedna menší bedna se skládá zhruba z 80 kiwi kusů a jen ti nejkrásnější, kulaťoučcí, tvrdí a nejlépe chlupatí putují na plát určený k zabalení,ostatní kterých je zhruba 50% putují do kontejneru a jejich osud je zpečeťen-budou potravou pro krávy nebo pracovníky, kteří si jich po šichtě mohou nabrat co srdce ráčí a auto uveze (takové krásné kiwi na pultě v Evropě málokdy uvidíte, je tvrdé, štavnaté, mňamózní, ale má třeba tečku). Výstavní kousky se skládají na pláty a ty pak do beden a kontejnerů, které se naloďují a rozjíždí do marketů celého světa. O pár měsíců později je najdete ve svém oblíbeném obchůdku, zaplatíte 6Kč za jednoho chlupáčka a máte postaráno o svou dávku vitamínů a šťávou pokypané ruce. Pokud se na pultu před Vámi vyskytne několik krabic vězte, že nejlepší a nejurostlejší kusy maji nižší čísla, než ty ne tolik povedené. Největší jumbo kiwi, což je imitace melounu je označeno číslem 18, střední jsou 27 a ty s vyšším číslem už nejsou mezi šampiony, ale prošli tvrdým výběrovým řízením. Hlavní postavou příběhu je skutečně kiwi, režisér za něj dostává nejvíce peněz a nebo platí největší pokuty když se nedostaví na správné místo ve správný čas (400 dolarů za jednu paletku, která nestihne dorazit na loď včas, v jedné větší bedně je takových paletek 10). Podle toho je utvořená hierarchie, kiwi, režisér-náš pohádkový dědek, všichni supervizoři, dozorci, kontraktoři, agenti a konečně dědkovi pomocníci z celého světa:o). Ti utvoří party a gangy a snaží se prostřídat na různých místech a ozkoušet v čem všem pěstování této vitamínové bomby spočívá, jednou je to práce snadná, podruhé náročná fyzicky, při smůle se supervizorem náročná psychicky, při pobytu venku doprovázená zpěvem ptáků a větami ´faster, faster´, při práci uvnitř pokřiky ´be careful, too soft, carry on´....na jedné straně pásu packhauzu vás žena kontroluje jestli jste vybrali správné adepty pro pouť do některého státu, na druhé straně pásu stojí žena, která kontroluje jestli jste některé vhodné kiwi neposlali čirou náhodou do odpadu, nad hlavou vám sviští pás s krabicemi, které musíte protřídit, za zády plata určená k naplnění, nesmíte mluvit, poslouchat hudbu, mít hodinky, šperky, používat prsty-pro osahání hlavního hrdiny smíte používat pouze dlaně, jíst se smí když zadrnčí zvonek (ano pane Pavlov, trénink pomdíněných reflexů lze zkoušet i u lidí:o)...atd...a tak se naše pohádka o kiwi proměňuje v příběh lidský. Práce na sadě je když vám přeje počasí krásná, můžete poslouchat muziku nebo ptáky, kteří zde vydávají zvuky prapodivné a vtipné, povídat si s kolegou ve dvojici nebo v jiném řádku, dozvídat se o jeho zemi, plánovat aktivity, dovolené a výlety všeho druhu, máte tři přestávky, které den krásně rozdělí, nemáte žádné strarosti, zodpovědnost, když je krásně můžete si udělat volno a když vás náhodou vyhodí, tak si podobnou práci seženete většinou do několika dnů...ano ano teorie o rozdílu mezi primárním a sekundárním trhem práce také platí...kiwi prací si vyděláte minimální mzdu - 12dolarů za hodinu, máte mizivou šanci postoupit výš, fluktuace pracovníků je obrovská a to vše sedí situaci cestovatelů, kteří si za pár týdnů našetří na to, proč sem vlastně jeli. Pak jsou tu práce dobře hodnocené, i v těch nás či vás chtějí, nabízejí 25dolarů na hodinu, zodpovědnost za zdraví člověka, postup v žebříčku pozic, zácvik, možnost růstu znalostí, 4 týdny dovolené za rok apod.... Takové povolání by změnilo náš cíl cesty, kterým je poznání všeho možného, relativně brzký návrat do rodného kraje, cestování a tak vše kombinujeme a hrajeme křoví ve filmu Kiwi a neseme na bedrech vyhazovy z práce a přijímání do jiné, výletujeme, plánujeme, poznáváme, učíme se, hlídáme děti, bydlíme u pláže, rybaříme, paříme, sportujeme a jsme spokojeni, protože je to tak, jak má být...Zkušenosti, prožitky, zážitky dobře uschováváme a stále nosíme při sobě:o)...A tak se z pohádky a příběhu stala bajka ze které by mohlo vyplynout snad i nějaké to ponaučení, ale to už je na vás:o)), každopádně děkujeme, že ty naše šprky čtete a děkujeme, že nám taky sem tam napíšete jak se máte a co děláte nebo neděláte:o). Takže než se do té chlupaté, šťavnaté ,kulaté kiwi kuličky na svátky zakousnete, vzpomeňte si jakou dlouhou pouť má za sebou, kolik párů rukou ji osahalo a s láskou a opatrností uložilo do krabice a kolik tisíc kilometrů na ten váš talíř uplavalo:o). Nechte si šmakovat a když v obchodě na levé straně krabice uvidíte VS nebo JK, tak víte, kdo Vám chlupáčka ošmatal a s láskou zabalil:o)).