Začátek listopadu poblíž pláže

Přesto, že se nám nakonec podařilo ukořistit IRD čísla, vozidlo i dobrou práci, v Aucklandu ani v domě jsme se necítili podle představ a tak jsme 1.11. zabalili těch pět švestek co s sebou máme a vydali se směr Jih do městěčka Papamoa Beach. Měli jsme tu kontakt na jednoho známého, který nám dal echo o možném ubytování u pláže se dvěma Čechy, kteří tu žijí už více než pět let a nedávno se na jižáku brali a tak jsme hlídání dětí a výrobu zmrzliny vyměnili za protrhávání mrňavých kiwi plodů. Nebyl by to správný pobyt na NZ, kdybychom si neužili kiwi jobu a nebydleli u moře, no řekněte:o). Atmosféra na nové adrese je bezvadná, pozitivní naladění vládne vzduchem, k moři je to 100 metrů, městečko je malé, přehledné a jako stvořené pro aktivity všeho druhu, vládne tu pohodová přímořská atmosféra, takže si prozatím až na počasí které nám občas kazí pracovní záměry lebedíme. Jezdíme cvičit či plavat, o víkendech podnikáme výlety nebo se učíme mastit karty všeho druhu, potkáváme nové lidi, snídáme, obědváme a večeříme kiwi. Do práce dojíždíme cca 25 km a momentálně v sadu protrháváme malinké plody zlatého kiwi. První dny na sadu se nesly ve znamení chaosu, předchozí týdny měli kolegové napracováno jen kolem 33h týdně. My si přišli vydělat na cestování a ne se kochat jak kvete kiwi, prokousali jsme se až k rozhovoru s nejvyšším bossem a ejhle, první náš pracovní týden máme 52h. Naši pracovní bandu tvoří cca 13 lidiček z nichž jsou ještě 2 další Češi, 1 Francouz s polskými předky a zbytek mix Chilanů a Argentinců, takže sadu vládne španělština, česká enkláva drží pospolu a s frantíkem se dorozumíváme občas anglicky a občas polsky:-) Angličtina trochu vázne, musíme se učit sami, ale vypadá to, že se ze Zélandu vrátíme se slušnou Španělštinou, snad se bude někdy hodit. Podařilo se nám vytvořit partu lidí se stejným záměrem, scházeli jsme se na fotbálek, barbecue a ejhle...Od začátku lstivý a mstivý pohled v očích naší dozorkyně a její intrikánské zprávy se nás pokoušely rozhádat...neúspěšně...tak se ukázalo o co má jít-práce a o co ne-kamarádění, sranda, práce, zkušenosti a náš tým byl jedním večerem rozmeten. Někteří přišli o práci, někteří i o bydlení, někteří byli převeleni na jiné místo a ti podlézáci zůstali v suchu, tak už to holt chodí, když člověk natrefí na špatného člověka, který má vést tým lidí a sám je frustrovaný, zanedbaný a nepřející. No a tak jsme oslavili svůj první vyhazov, uspořádali jsme na počest této události hezkou párty u našeho domku a pak ještě jednu v parádním přístřešku našeho supervizora. Místo truchlení jsme se následující den vypravili s Jindrou na ryby a to bylo žůžo, sice jsme neulovili nic než kupu mořských řas, ale ta pohoda, relax, pohled do zátoky, která se přílivem plní po okraj, navazování návnad a nahazování prutů jak nejdál to jde...Zbytek dne se Kubík učil angličtinu, Verča si koupila vodovky a malovala až do setmění...Následoval výlet do Rotoruy, který popíšeme ve speciálním příspěvku o výletech, aby jste v tom vy i my neměli chaos no a následuje hledání práce na několik dalších týdnů...Nový kiwi job jsme po dnech odpočinku našli u indické rodinné firmy, v níž pracuje od vnuček studujících na Aucklandské univerzitě, přes strýčky, tetičky až po dědečky a babičky celý klan. Pánové s dlouhými pěstěnými plnovousy a turbany na hlavách, dámy v tradičních indických pestrobarevných hábitech. Esteticky mezi ně sice extra nezapadáme, ale jinak si rozumíme i bez jejich znalosti angličtiny. Jednoho odpoledne Verunka na sadu rozpoutala mezi našimi spolupracovníky pozdvižení, protože našla v trávě 3 čtyřlístky na jednom místě a Indové, kteří věří na veškeré bohy, čtení z rukou, pověry a pranostiky byli u vytržení. Cestou z práce si ihned podala sázenku zélandského Lotta, tak z ní asi bude bohatá nevěsta:-) Tentýž den si definitivně v Papamoa našla i vytouženou oddychovou aktivitu, neboť po týdenním nenápadném leč intenzivním připomínání Kuby, jsme vyrazili do tanečních. Verunka byla od prvních minut ve svém živlu, rozdávala úsměvy na všechny strany a celý večer si s nadšením užila. Kubovi se v tanečních taky moc líbilo, přes hlasitou hudbu skoro nikomu v angličtině nerozumněl, intezivně se soustředil na počítání kroků, snažil se nezašlapat do parketu místní dámy a nakonec utrpěl několik pochval od ostatních účastníku za odvahu. Výsledek byl ale celkově pozitivní, naučili jsme se nový tanec Ceroc, máme pár nových přátel a příště jdeme zase:-) Fotky listopad