Jak jsme měli defekt

12. 3. večer si to frčíme z Dunedinu směr Alexandra, soumrak nastává díky totálně zatažené obloze v posledním týdnu mnohem dřív, než je zvykem. Náladu udržujeme v plusovém políčku, notujeme si českou muziku a za hezky odzpívanou písničku se odměňujeme bonbónkem. Trávíme zážitky z předchozích dní s Vincentem (kamarádem z Francie), koukáme kolik ovocno-zeleninových sympatických krámků se začíná v téhle oblasti objevovat kolem cest a v tom při přejíždění mostu nad řekou, uslyšíme ránu a syčivý zvuk rychle utíkajícího vzduchu bohužel z naší přední pneumatiky. Kubík koriguje Hermana ke krajnici a s čelovkou na hlavě konstatuje, že je guma na cucky a cáry, svlečená z disku. Hříčka slov štěstí v neštěstí přesně vytihuje to, co nám oběma proběhlo hlavou při pohledu vlevo vzad, kde zrovna přijížděl pán v slušivém obleku zavřít svůj obchod se zeleninou a ovocem. Teď čtěte obzvlášť pozorně. Je to obchod u hlavní cesty, který provozuje bez personálu. Vše funguje na základě tzv. systému trust-důvěra a honesty-čestnost. V reálu to vypadá tak, že zastavíte vozidlo, vejdete s košíkem, naplníte ho co hrdlo ráčí, spočítáte kusy, zvážíte kila, necháte odpovídající obnos peněz v krabičce, nastoupíte do auta a pokračujete v cestě. Krása! Na stejném principu tu u cest stojí a fungují lednice plné čerstvých vajec, které vyberete z ošatky a vložíte mince do krabičky apod. Tolik jen pro inspiraci a teď už zpět k našemu defektu. Před obchůdkem vidíme zaparkovaný vysokozdvižný vozík, netušíce kde hledat hever, jdeme poprosit o asistenci elegantně oblečeného chlapíka. Ochotně nám nabízí pomoc, jede se domů na kopec převléct a za pár minut už je zpět v montérkách. Vrhnul se na výměnu kola, Hermana zvednul vysokozdvižňákem, přehodil kolo za rezervu, vysvětlil nám, že je vlastníkem několika sadů a tedy hodně vozidel k jejich správě a že jeho synátor protrhává gumy pravidelně, takže celá akce trvala asi 4minuty-jako v depu Ferrari. Jak jsme mu pověděli, že jsme z Čech, zasmál se a řekl, že si to myslel, že zaměstnává hodně čechů, že jsme šikovný a pracovitý národ a na otázku co jsme dlužni, odpověděl úsměv a dobrou náladu na cestování. Podali jsme si ruce, rozloučili se s příjemným pocitem a s pobrukování Hermana i nás obou jsme frčeli dál. Ještě téhož večera jsme dorazili do cíle naší cesty a následující ráno nás z pelechu nevytáhl prudík, jak jsme důvěrně pojmenovali budíka, ale sluníčková obloha a pohled na krásně zasněžené kopečky. Posíláme všem kus optimismu a dobré nálady způsobené přívětivým lidským chováním.