Už 3 týdny, od návratu z Mt. Cooku, rozšiřujeme řady stálých obyvatel městečka Wanaka a dny i noci se kolem nás míhají a letí, rychleji, než kdy jindy. Plán byl do začátku jasný, najít bydlení, práci a pak tu můžeme vegetit a užívat toto nádherné místo pro život. Dopředu byla domluvena jen 14ti denní práce Verunky jako vedoucí na dětském prázdninovém programu, což si ošéfovala při průjezdu Wanakou během cestování. Prázniny začaly 14.4. a od té doby chodí každý den domů s nůší vtipných příběhů, neopakovatelných dětských postřehů, připomínek, nápadu a seznamem vyvedených vylomenin. Naučila děti šipkovanou, jezdili na koních, tančili a těžko říct, kdo z nich si prázdninového programu užívá víc. Dorazili jsme sem v dobu, kdy si léto podávalo ruku s podzimem, sluníčko začalo dřív zapadat za kopce a s příchodem nočních mrazíků se s Wanakou rozloučila i většina turistů, kteří s sebou odvezli i hodně potenciálních pracovních míst pro lufťáky jako jsme my. No ale co, vždyť je tu tak krásně, trocha extra námahy nás neodradí. Pustili jsme se do toho s vervou:-) Ve 4 tisícovém městě není až tak náročné zmapovat možnosti, kde se vše inzeruje, jako jeden inzertní plátek co vychází každou středu, 4 nástěnky v čele s tou v jediném místním supermarketu a místní rádio. Inzeráty, telefony, rozdávání životopisů, ježdění z místa na místo nás zabavovaly několik hodin denně a ve volném čase jsme procházeli tůry a kopce v okolí, seznomavali se s městem, mapovali volnočasové vyžití, hráli tenis, jezdili na kole, navštívili jazykovou školu a poflakovali se u jezera. Při návštěvě pracovní agentury, 3. den ve Wanace, jsme šťastně narazili na Sally, o níž a jejím manželovi Donovi, u kterých teď bydlíme, už víte z předchozího článku. Verunka u nich začala na pár hodin denně pracovat jako výpomoc v domácnosti a Donův připomínač léků na jeho zapomínání a pro Kubíka se našlo pár hodin zahradničení. Po zjištění, že bydlíme v Hermanovi, se našel i krásný pokoj v podkroví s nádherným výhledem na hory a my v tu chvíli skoro ani nevěděli, co si s tou hromadou šťastné náhody najednou počít:-) S tak pohodovým zázemím jsme se namotivovaní ještě víc obuli do dalších lítaček a shánění. Verča se po Wanace proslavila svými koláči, pečenými sušenkami, štrůdly a tak si například všichni členové tenisového klubu pochutnávají na českém perníku a mlsně mlaskají nad po zápasech prázdnými talíři. Jinak ji inzerujeme všude jako chůvu pro děti, dali jsme vědět všem školkám, vyvěsili a otiskli inzeráty, vyrobili vizitky a čtyřikrát denně se o ní doslechnete dokonce i v místním rádiu:-) Kubík začal s mytím oken pro Sally a její kamarádky, společně zahradničíme, sbíráme úrody na nejrůznějších farmách, připravujeme zahrady k zimnímu spánku, stříháme, kopeme, ryjeme, plejeme vše, co se dá. Kubík má od 14.4. stabilní práci v podobě správce vína a piva v místním supermarketu. Černá slušivá uniforma krásně ladí s jeho čerstvým doma provedeným sestřihem vlasů, na který jsme po dobách tarzan účesu náležitě pyšní:o). Minulý týden jsme si na tři dny vyzkoušeli práci na vinicích, kde jsme jeden den trošku promrzli, když na Zéland opět zafoukalo od Antarktidy, což přineslo do Wanaky první pořádnou nadílku sněhu, zastřihli si pár prstíků, ale jinak se nabaštili slaďoučkého vína, poznali koloběh hroznů odrůdy Pinot Noir, nasbírali ho asi tak 10tun a poznali pár pohodových lidiček. O víkendu jsme nazdobili vajíčka, protáhli nohy na kopcích a pedálech kol a zítra nám do domu přibyde 5 členů rodiny, takže se na týden odporoučíme do garáže s noclehem v Hermanovi, který obdržel zlatou medaili za bezproblémové získání technické. Užívejte krásných jarně-slunečných dnů, období bezvládí a my se těšíme na vaše novinky. Tady se mrkněte na fotky...
12. 4. 2009
Veselé Velikonoce přejí Verunka a Kuba
Rodinám i všem kamarádům přejeme z druhé strany světa veselé Velikonoce, spoustu jarního sluníčka a dobrou náladu! 
6. 4. 2009
Summary of events
Big apology to all international friends. We have no excuse and no explanation how is it possible that time runs instead goes and months fly instead pass slowly by. Christmas is long way behind and Easter within a stone´s throw. We have stepped forward to the year 2009 in Auckland and since that time we have been travelling and travelling. First month of this year was big and very interesting experience together. We spent January in Fiji, visiting families at their homes, we were living completely different life for 3 weeks. Background of Fiji inhabitants, their life conditions, environment or hardwork for small money has nothing in common with Fiji from advertising leaflets and touristic resorts and hotels like most of people know. Weather has proved that it still plays the key part in the game called life and big floods we have experienced contributed to the fact that we were very close with aborigines and had a lot of time to listen people´s stories and learn a lot of their wisdom, way of thinking and behaviour. Our favourite family from Lautoka-town in main island called Viti Levu showed us that both hapiness and wealth have their base in good heart, open mind and generosity. We can say that in few hours we had felt there like being at home with well-known people and in spite of the fact that we did not see as much as we wished from the nature beauty Fiji was great, enriching and unigue. After our return to Auckland we had exchanged Subaru for Herman-Mitsubishi van with the soul of traveller and bed instead of seats at the back and that was the beginning of our way towards New places in New Zealand. We have seen countless numbers of beautiful places, interesting natural phenomenon, waterfalls, lakes, beaches, annoying sandflies, volcanoes, mountains, glaciers... we would say everything we could only imagine. The ferry we took from Wellington (capital city) to Picton has opened the gate to the less populated south island. We have been walking a lot, panning the gold, observing penguins, sea lions, dolphins, fur seals and other animals at their wild natural homes, meeting more tourists than domestic inhabitants etc. You can see everything in our photo albums on the right side of the page. We had been working in glacier village Franz Josef for two weeks as housekeepers, gardeners and while this time our friend from France had arrived to join our expedition and see the beauty of Fjorland, Invercargil, Dunedin and as much as we could see during his three weeks long holiday. It was our pleasure to have him here and we had a lot of fun inspite of the fact that he won all our dice competitions:o). We got used to life in the Herman and freedom, independence and responsibility linked with it that we have not been looking for any accomodation for 2months. At the end of March it was a good time to make up our mind and decide where to settle down. The choice was quite easy as we both liked Wanaka the most and that´s why we are writing our story in this wonderful town surrounded by mountains, lying on the lakefront and welcoming sunny weather despite the early autumn date. More or less by good luck we have found lovely couple of local residents to live with for first three weeks and we are looking for some jobs and things which give the shape to our current life.
4. 4. 2009
Když si chcete užít svatbu :o)
tak si na večerní párty a noční radovánky najmete chůvu, která se vám postará o ratolesti, zatímco vy si užíváte na plno. V pět hodin ji do náruče strčíte 21 měsíčního chlapečka a ukážete, kde je váš mini pokoj, který bude sloužit jako hlídárna. Jazyk rodičů už je alkoholem trochu popletený, ale kde najít plínky rozumíte. Malý hotelový pokoj plný věcí, které by naplnily náklaďák, obhlédnete za vteřinu a v tom už se zaklapnou dveře a není cesty ven. Hrajete si s prckem, když se před osmou přiřítí nějaký jiný pán a za ním dvě víly (3 a 7let) v růžových šatech, vysvětlí vám, že pyžama jsou někde blízko, spát budou všichni spolu a je fuč. Víly skáčou po posteli, bujaře paří na Queen, který si zpěvokřičí a malý Izák vesele otvírá a zavírá dveře s velkými bumbum a je šťastný, že jeho centimetry právě dosáhly dostatečného počtu a on stačí na kliku. Všude se sypou pastelky, čokoládová vajíčka, párty čepičky a hračky z balíčků, které už připomínají spíš fáborky na první máj než sáčky. Víly si poručí zmrzlinu a tak voláte na recepci o porce vanilkové a čokoládové, když v tom klapnou dveře a v nich je další paní s malým 4 letým kloučkem za zády. Vletí tam jak hurikán, zjistí, že všichni žijí a je pryč s tím, že si malého na noc vyzvedne. Skákání po posteli nechává na prostěradle podezřele černé fleky, neboť dítka lítaly celý den bosy a tak frčíte do koupelny a chodidla jim myjete. Poslíček klepe na dveře a zmrzlina je tu, teď začíná nejrychlejší bitva, kterou si umíte představit, fleky se objevují na tvářích, prostěradle, oblečení a všichni se rozholdi, že lžíce je zbytečná, protože zmrzka krásně studí na prstech. Bájo. Přemístíte kupy věcí z židlí na zem a usadíte holátka na židle. Po dezertu muselo následovat převlíkání, mytí, drhnutí skrvn a v tom uslyšíte zvuk sprchy. Malý nejmenší už je dost velký a dosáhl si i na sprchu, která na něj valí ledovou vodu a on s rukama nad hlavou řinčí, že to studíííí. Zabalíte ho a přidáte do řady nahatých dětí, které čistíte ze všech stran. Je skoro deset v noci, čas jít spát. Na dobrou noc odhlasujete po menších sporech Barbie a voláte na recepci, kde vám oznámí, že žádné filmy nepůjčují. Tak vezmete knížku a čtete pohádky, o kterých se za 2minuty dozvíte jak nudné jsou a že se jde kreslit. Je půl jedenácté, všem začínají těžknout víčka, neustálé vytahování malých předmětů z pusinky nejmladšího vám připomene, že máte hlad, vyndáte svačinkové housky a v tom máte prsty nejmenšího ve vaší puse s pokřikem hamham. Bude jedenáct, všichni jsou v pyžemech a pomalu usínají, nejmenší za chůze chůvy na jejím rameni, ostatní tři v posteli. 3 letá má plíny a ostatní už jsou bez nich. Nebudu to protahovat počůrali se v průběhu noci všichni, takže převlíkárna hadr a když vám v jednu v noci vletí do pokoje maminka pod parou, zkontroluje děti a ven se snaží dostat dveřmi do vestavěné skříně, kde lamentuje co je to tu za bordel...chce se vám smát:o). Vyvedete ji zdvořile na chodbu a vrátíte se do pokoje. Další tatínek přišel o půl třetí a otevření dveří ho zmohlo natolik, že ho vyzvedáváte sedícího na zemi a vysvětlujete mu, aby vám zaplatil, což vážně nechápe a vysvětluje vám se vší váhou na vašich ramenou, že to zaplatí hotel. Necháte ho se podepsat, že nezaplatil a když hledáte jeho podpis na papíře, je to marné. Při pohledu na zeď vedle papíru jste uspěli:o). Uložíte tatínka do čokoládové a trochu pomokřené postele a mizíte:o). Na recepci nahlásíte, že za hlídání přijdou rodiče zaplatit zítra a vy si peníze následující odpoledne vyzvednete.